Jste zde: DomůZÁJMOVÁ ČINNOSTŠkola - základ života aneb vzpomínka na oktávu

Škola - základ života aneb vzpomínka na oktávu

Každé ráno 5x v týdnu se naše 14členná kavalérie třídy oktávy, složena ze tří rytířů a jedenácti bojovnic, musí hrdě vypravit svými dopravními prostředky na ono požehnané místo a tím je naše úpické gymnázium. Jsme ale ve 21. století, a tak místo koní, kočárů či dlouhých procházek využíváme moderních dopravních prostředků. Mnoho z nás využívá autobusovou dopravu, jelikož do krásného a moderního města Úpice nevedla železnice. Vlaku se tedy nedočkáte, a tak musíme svůj život oddaně svěřit sympatickému, charismatickému a vlídnému řidiči autobusu, který je už celý nedočkavý, až poveze plný hlasitých civilistů přes udržované a ukázkové české silnice. 

Ti, kdož jsou silně zainteresováni v automobilech a poznali, k čemu slouží ty tři pedály dole pod volantem a páka s pěti čísly, s plnou nádrží naturalu či dieselu, volí variantu vlastní dopravy a svým vozem letí jako Schumacher ve Formuli 1, pokud jim to motor dovolí. Najde se zde i osoba, která svou nechuť k číslům a duševní náklonnost k písmenům léčí automatickou převodovkou. V našem řádu rytířů se najde i odvážlivec, který využívá koňských sil svých vypracovaných nohou a se vší urputností spěchá od svého domova na kole. Na místo boje se tak občas dostaví trochu později, upocen a zadýchán, ale ani to nedokáže zlomit jeho sportovního ducha. Pokud silně stonáme, nebo máme důležitější věci na práci, což znamená oslabení řad našich kolegů, omlouváme naši dezerci omluvenkami s úhledným podpisem našich milosrdných rodičů.
Po odložení věcí v šatně, v urputných křečích do dolních končetin po výšlapu schodů a v nadměrné ospalosti po večeru stráveném učením a sebevzděláváním je občas infarktové dopotácet se do své učebny. Chodbami se ozývají pazvuky nelibě vysoké tóniny vydávané mladými dítky předpubertálního věku, která ve svých třídách tropí lotroviny připomínající bitvu na Bílé hoře. Do zvonění řinčivého mechanismu, jenž symbolizuje začátek a konec vyučovací hodiny a nestyděla by se za něj leckterá hasičská stanice, není na chodbách a v mnoha třídách klidu a míru. Naše třída je pravý opak. Pokud narazíte ve škole na místo, kde je ticho a klid, pak v okruhu několika metrů jsme my. Disciplinovaní, školou odchovaní veteráni, které jen tak něco nerozhodí. Čas před bitvou trávíme přípravami před hodinou. A ti, kdož jsou opravdu pilní studenti a učili se doma, věnují se odpočinku jim vyhovujícímu. Je podzim, ticho, venku prší a je zima. V místnosti také ochlazuje. Opět nefunguje školní topení. Melancholicky rozjímám, zdali bude brzy zprovozněno a i tuto místnost obklopí přijatelná pokojová teplota.
Příchod zkušené osoby středního věku s titulem Mgr. a sebevědomým výrazem je známka blížící se hrozby v podobě vzdělání. Strach z testů a zkoušení je již po léta důležitým znakem naší kolektivní deprese a popsané papírky a lavice čekají na svých vytyčených místech na své využití při písemce. Nervózně přehrabuji listy papíru jako mí kolegové, ale šance, že dostanu do hlavy čtyři A4 informací do pěti minut je nemožné. Kdo se nenaučí pořádně, má zde zkrátka šanci na přežití asi jako Křovák, který se ocitnul na Antarktidě. Šance na záchranu v odpovědi: Já nevím! anebo: Já jsem tady nebyl! jsou v našem věku chabé a nefunkční fráze. Našimi zbraněmi jsou sešity, učebnice a pera, a ti, kdož jsou obzvláště pečliví, mají ve svém repertoáru i zvýrazňovač či korektor, kterými pečlivě upravují své zápisky. Ze sešitu se pak snažíme naplnit těmito informacemi své mozky, což je často velmi obtížné. Za svou tvrdou práci dostáváme poté známky čili čísla od jedné do pěti. Peněžní obnos nebo šek za dobře odvedenou práci pro několikaleté zaměstnance by ale také neškodil.
Kromě migrény a pokročilé lordózy zad ze svérázně konstruovaných židlí, na kterých musíte sedět vás šesti, sedmi až osmihodinových pobyt v naší třídě obohatí nutnou dávku nezbytné trpělivosti. Z obrovského kvanta předmětů máme samozřejmě každý některé v oblibě, ale také spoustu ne. Každý člen naší třídy je tvor s vlastní hlavou a zálibami. Jak si tedy zkrátit dlouhé chvíle nudy na předmětech, co vás nebaví? Věřte, že i naše třída je v tomto kreativní. Mobilní telefony schované za penálem, vášnivé, vtipně laděné diskuze se sousedem, piškvorky, lodě či karetní hry nejsou nikomu cizí. Hodiny dlouhé celých tři čtvrtě hodiny nám občas připadají delší než cesta Židů do země zaslíbené a pětiminutové přestávky, kterých je nejvíce, jsou zase tak krátké, že k aklimatizaci naší mysli na další předmět nemáme moc času.
Když jsou skončeny všechny hodiny, je čas na útěk. Škola je již tichým místem a i my odcházíme domů. Náš vítězný Kindermanschaft se ladným krokem dopotácí k šatnám. Při východu ze šaten zavane do dýchacích cest mnohých vůně podzimu a mnozí z nás si uvědomí, že kromě zatuchlých učeben naší krásné školy existuje i čerstvý vzduch a svoboda. Každý se vrací domů po vlastní ose. I já spěchám domů, odemykám dveře od domu, když v tu uslyším krásná, stále se opakující slova mé maminky: Jak bylo ve škole?

Jan Hůlek, absolvent MěG a SOŠ Úpice 2018

Projekty





 

 
 

Spolupracujeme s:




Konzultační hodiny VP

St  11:30 - 12:30
Čt 13:05 - 13:35

jinak po domluvě